Obraz

Nejsem zrovna zastánce vyvěšování obrazů, plakátu a fotografií na zeď. Někdy mě holá stěna uklidňuje více než portrét mé babičky. Ale je pravda, že správný obraz na správném místě dokáže pozvednout i místo nejvyšší hygienické potřeby.

Občas je lepší oprostit se od citových vazeb. Nehledat místo kam si lupneme rodinné foto z dovolené pod vodou a nad vodou, ale zamyslet se. Dotvořit celistvost prostoru. Samozřejmě, že by vystavované dílo mělo pro nás mít konkrétní význam. Raději podobizny všech sestřenic z keltského kolene z 5. století před Kristem než unifikované „originály“ květin, lastur a jablek z obchodních domů. Dnes už by Warhol asi netvrdil nad reprodukcemi Marilyn Monroe v českých bytech, že šestnáctkrát je lepší než jedna. 

Poslední dobou, zhruba 6 let, mě baví díla hyperrealistická, nejednoznačně kritická nebo ironická.

A i když to občas vypadá, že je malba vytvořena válečkem na malování čtyřletým dítětem či geniálním slonem v thajské sloní rezervaci, může pozitivně svou barevností a vnitřním řádem působit na okolí. 

    

Mezi mé jediné fotografické poznatky patří zjištění přímé úměry mezi velikostí formátu a banalitou námětu. Čím větší, tím se stává snímek atraktivnější.

Pohrát si lze nejen ve výběru díla, ale i v jeho pověšení. Nejen na střed, ale i do rohu, k zemi nebo přes hranu.. Ne vždy visely obrazy centrálně a ve výšce očí.

A nebo rovnou nevěsit. 

 Zas na druhou stranu, když už, tak už pořádně.

zdroj pinterest

by Do supliku